Duben 2008

Spláchnutej

3. dubna 2008 v 13:14 | Matyáš Kuřitka
Spláchnutej skutečně vypadá jako film, který vzešel z britského studia Aardman. Tedy od lidí, kteří nám přinesli Slepičí úlet či Wallace a Gromita. Vypadá tak, tváří se tak, ale ve výsledku z něj nemáte ani trochu stejný pocit jako z předchozích "aardamanovských" počinů. Spláchnutej je první film Aardmanu, který je kompletně vytvořen na počítačích, a ačkoliv se tvůrci snaží simulovat plastelínovou nedokonalost dokonalou technikou, nikdy nemohou dosáhnout stejného pocitu staré dobré ruční práce. Druhým problémem je nepřítomnost Nicka Parka. To je ten člověk, který stál za Slepičím úletem a je rovněž tvůrcem Wallace a Gromita. S jeho nepřítomností pravděpodobně souvisí i další problém. Ačkoliv předchozí snímky britského animačního studia dokázaly výborně vyvážit vtipy zaměřené na dospělého i dětského diváka, Spláchnutej bohužel mnohem víc inklinuje k dětskému publiku.
Roddy St. James nevypadá zrovna na krysí jméno. Roddy také není nějaká obyčejná, špinavá krysa, ale domácí mazlíček jedné bohaté britské rodiny žijící v bohaté londýnské čtvrti. Má všechno, co si vysoká krysí sociální vrstva může přát. Pozlacenou klec, spoustu hraček, a jakmile se lidští obyvatelé domu vydávají na dovolenou, má celý luxusní byt sám pro sebe. O to všechno ale brzy přichází, když se přes odpadní trubky nakvartýruje do jeho obydlí kanální obtloustlý krysák Sid, kterému se podaří Roddyho spláchnout do záchodu. Roddy tak nachází svět za dveřmi svého bytu, kde byl zavřený celý život. Svět plný inteligentních, myslících a mluvících zvířat, krysí Londýn ukrytý v londýnském kanále a spoustu nových dobrodružných zážitků.
Jak už to v takových příbězích bývá, Roddy si postupně nachází přátele i nepřátele, postupně se zbavuje svého aristokratického původu, zjišťuje důležitost pravého přátelství a možná i lásky a tak dále. Základní příběhová struktura neoplývá přílišnou invencí a je poplatná klasickému vyprávění pohádkových příběhů pro děti, ve kterém musí být trocha akce, trocha morálního poučení a mezitím spousta jednoduchých vtipů. Ohromná výhoda Spláchnutýho je ale jeho délka. Má pouze něco málo přes 80 minut, a tak si od začátku až do konce drží poměrně zběsilé tempo, při kterém není příliš času na nudu. Ani se v kině pořádně neusadíte a Roddy se už bahní v záchodové vodě v kanálech. Je až s podivem, jak v té rychlosti dokázali tvůrci vcelku vkusně vykreslit postavy a hlavnímu záporákovi Ropušákovi (v originále zajímavě teatrálně přehrávající Ian McKellen) dokonce dopřáli trochu historie, aby vysvětlili jeho démonicky podlé motivy.
Spláchnutej je poměrně vyšperkovaný i co se týče roztodivných vedlejších postaviček (narozdíl např. od Lovecké sezony) - ať je to překrásně přihlouplý hromotluk, albínská krysa Whitey (v originále vskutku famózní Bill Nighy) nebo francouzský námezdní lovec Le Frog (Jean Reno v lehké reminiscenci na jeho roli v Leonovi). Dokonce i ti infantilně srandovní slimáci, objevující se ve scénách jako zpestření různorodého druhu (občas dokonce i jako hudební vložka!), ve své rozkošnosti fungují. Pochválit se musí tvůrci i za řadu zajímavých nápadů využití běžných domácích potřeb (Big Ben v krysím městě postavený z vyhozených spotřebičů, místo člunů se používají ruční elektrické mixéry...). Pro všímavého filmového fanouška také zařadili do příběhu řadu odkazů na slavné filmy - v záběru na zmražené krysy si lze všimnout jedné, která vypadá jako Han Solo v karbonitu; hlavní postava namluvená Hughem Jackmanem si vybírá šaty a mezi nimi je i Wolverinův oblek z X-Menů; rybička podobná Nemovi se ptá, zda neviděli jeho tatínka. Některé scény a kompozice záběrů jsou dokonce přímými citacemi slavných filmů (závěru Terminátora 2 si snad všimne každý; někdo třeba zaznamená i známou karavanovou scénu z druhého Jurského parku).
Jenže i přes všechny tyto klady je ze Spáchnutýho cítit až přílišná zaměřenost na malé diváky, pro které je vyhrazena téměř naprostá většina gagů. Místo aby se vymysleli nějaký pořádný sofistikovaný fór, tvůrci prostě nechají hlavní postavu něco rozbít nebo někam spadnout. Vtipy, ve kterých postavičky padají a do něčeho se bouchají (nejlépe do rozkroku, a několikrát za sebou!), by se daly s přimhouřením obou očí ještě snést, ale jakmile přichází na řadu první uprdnutí, je zaděláno na problém, že se dospělí doprovázející své děti do kin nebudou bavit tak, jako jejich ratolesti.

Film u nás bude uváděn především v českém dabingu (s hlasy např. Pavla Soukupa, Bohdana Tůmy, Terezy Bebarové či Zbyška Pantůčka), ale také ve dvou titulkovaných kopiích.
Spláchnutej se pořád řadí mezi tu lepší animovanou produkci (Auta, Za plotem), má pár skvělých vtipů a dobré postavičky, ale přílišná zaměřenost na malé děti ho poněkud kazí.

Let´s Dance 2:Street dance

3. dubna 2008 v 12:54 | Matyáš Kuřitka

V létě 2006 byli návštěvníci kin nadšeni filmem Let's Dance, hip-hopovou pohádkou, která kombinovala horké rytmy street dance s příběhem kluka a holky na elitní umělecké akademii, kteří riskovali vše jeden pro druhého a své sny o tancování. Vzletný a zároveň romantický film režírovala Anne Fletcherová a hlavní roli si zahrál Channing Tatum.

Úspěch filmu byl tak senzační, že se okamžitě začalo hovořit o pokračování, ale producenti prvního snímku - Patrick Wachsberger a Erik Feig ze Summit Entertainment a Adam Shankman a Jennifer Gibgotová z Offspring Entertainment - nechtěli jen tak přišpendlit ke konci Let's Dance další pokračování. Místo toho se rozhodli, že vezmou zcela nový, svěží vzhled scény - Baltimorskou meccu umění pro náctileté, Marylandskou školu umění (MŠU) - a vytvoří pro diváky ještě dynamičtější zážitek.

Pokud byl Let's Dance příběhem o tom, jak mladý tanečník se dostal z ulice na jeviště, Let's Dance 2 Street Dance to otočil. Nový příběh jde zpět k základům a bere studenty MŠU z nablýskaných sálů do samotného srdce Baltimorské kreativní undergroundové taneční scény. V šedé zóně mezi těmito dvěma zdánlivě oddělenými světy budou čelit problémům s láskou, ambicemi a loajalitou, které jim pomohou stát se mladými muži a ženami, kterými v životě chtějí být.

Vzhledem ke konkurenci dalších tanečních filmů se producenti rozhodli najmout mladého, ale velmi slibného režiséra, který zastřešil celý projekt: Jon M. Chu - absolvent Univerzity Jižní Kalifornie, katedra filmových věd, a bývalý tanečník, který získal řadu ocenění za sérii krátkých filmů (Silent Beats, While the Kids Were Away a Gwai Lo), který si získal pozornost a uznání za unikátní kombinaci ostrého vyprávění příběhu a inovativní choreografie.

Chu měl tu potřebnou dávku energie, kterou filmaři hledali. Jennifer Gibgotová vzpomíná: "Když Jon přišel, měl tolik originálních a jedinečných nápadů. Byl hned připravený ukázat všechny své přednosti - lásku k tanci, vynalézavost a ze všeho nejvíce vášeň pro vyprávění příběhu."

Chu dává Let's Dance 2 Street Dance nový směr, posouvá ho z učeben školy do zapadlých, často neviditelných městských čtvrtí, kde se vede nezákonná bitva zvaná "The Streets" mezi tanečními skupinami v naději, že ovládnou tento undergroundový svět. Záměrem Chu bylo dát filmu nový, ostřejší a agresivnější postoj, ale se stejnou dávkou lidskosti a naděje jako měl první film.

"Chtěl jsem věci posunout zase o kousek dál, protože tanec v prvním filmu byl nádherný. Tentokrát jsme chtěli použít jiný, odvážnější styl, vejít do ulic, kde jsme mohli zapracovat do děje více rozmanitých pohybů - step, breakdance, salsu ad.," říká Chu. "To také otevřelo dveře řadě nových postav."

Chu zaujal na filmu scénář napsaný Toni Ann Johnsonovou a Karen Barnaovou, které vidí MŠU v době nepokojů a boje o přežití. Scénář také představil dvě nové postavy se strhujícími příběhy: Andie Westovou, nenucenou a vzdorovitou hip-hopovou tanečnice, která se stále nemůže vzpamatovat ze smrti své matky, když začne studovat na MŠU, kde musí bojovat, aby zapadla; a Chase, nejpopulárnější student na škole, ale také ten, kdo má své obavy o budoucnost školy.

Andie je outsider, Chase je hvězda. Brzy však zjistí, že sdílí stejnou vášeň pro těžké, kreativní street dance pohyby, které jsou ve škole zakázány - vášeň je svede dohromady a vzájemné neshody je pohání kupředu ve velké taneční bitvě "The Streets".

Při zpracování těchto témat Chu doufal, že vnukne tanečním scénám silné a bohaté emoce těchto postav, které zažívají vše - od vzteku a obav, k lásce a extázi z odhalení skutečné víry. V každém kroku, otočce či přemetu jsou vyjádřeny jejich životy a touhy. Chu vysvětluje: "Na postavách z Let's Dance 2 Street Dance se mi nejvíce líbí, že když už nestačí slova, jsou schopny hovořit svými těly. To je spojuje, to je hnací síla filmu."

Erik Feig uvádí: "Jsme neskutečně pyšní na Let's Dance 2 Street Dance. Ten film působí jako nekonečná párty a díky němu budete odcházet z kina s lepší náladou, než jste do něj vcházeli - čím dál vzácnější chvíle v těchto dnech."


Není pochyb, že Chase je hvězdou mezi studenty MŠU. Je charismatický, chytrý, skvělý tanečník a je si toho vědom. Ale to neznamená, že je se vším spokojený. On nechce být jen technicky dobrý, on chce být jiný, chce vyčnívat, najít sílu být skutečně sám sebou. Nakonec se musí postavit proti svému bratrovi Blakeovi, přísnému řediteli školy, aby změnil věci a obnovil kreativní volnost na místě, které miluje.

Tvůrci Let's Dance 2 Street Dance věděli, že role Chase bude klíčovou, stejně jako že mezi ním a Andie musí přeskočit jiskra, která zažehne spoustu dalších věcí. Hledání je zavedlo k Robertu Hoffmanovi, který začal tancovat již v mateřské školce a který ovládá snad každý taneční styl, od stepu a baletu, k jazzu a hip-hopu, jak vyrůstal, vyhrával, stejně jako Chase, všechna možná ocenění a soutěže.

Hoffman není ve filmovém průmyslu nováčkem. Zahrál si již v seriálu Wild 'N Out, ve filmu Nakládačka (You Got Served, 2004, r. Chris Stokes), ve filmu Super náhradník (She's The Man, 2006, Andy Fickman) získal hlavní roli.

"Robert je velmi přirozený a opravdový," říká režisér Jon M. Chu. "Má v sobě stále to kouzlo kluka ze školy, ale je také výjimečným tanečníkem. Věděl jsem, že on tuto roli zvládne."

Pro Hoffmana bylo snadné se do role Chase dostat, neboť mu byl velmi blízký. "Chase je kluk z MŠU, kterému se vše daří, ale jedna věc, kterou nikdy neměl a která se shoduje také s mým životem, je někdo, kdo by mu řekl, aby věřil svému vnitřnímu hlasu tanečníka, kdo by mu řekl, aby tančil to, co chce, co vychází z jeho nitra," vysvětluje herec. "Když Andie nastoupí do školy, je to ona, díky níž Chase procitne. Znovu vzkřísí svoji vášeň pro tanec. Ona mu ukáže, co znamená, když tanec vychází ze srdce, jak být osobitý. To změní jeho pohled na svět."


Srdcem Let's Dance 2 Street Dance je Andie, mladá žena pocházející ze stejně drsného prostředí jako v Let's Dance Tyler Gage (Channing Tatum), která musí najít způsob, jak překonat svoji problematickou minulost a zapadnout mezi studenty MŠU, aniž by však přestala být věrná svým kořenům z Baltimorských ulic. Stejně jako u Chase věděli filmaři, že musí najít někoho, kdo má jak taneční, tak i herecké dovednosti, kdo by dokázal přivést k životu tuto postavu. Tato kritéria je přivedla k "nové tváři", Brianě Eviganové, která se ve svých 7 letech začala věnovat tanci s hip-hopovou choreografkou Shane Sparksovou a objevila se v několika hudebních klipech a nezávislých filmech.

Hned při prvním četní scénáře s Robertem Hoffmanem filmaři věděli, že ona je jejich Andie. "Když spolu četli, byla to magie," říká Chu. "Briana se do toho pustila a s Robertem čerpali z energie toho druhého, přesně jak jsme doufali."

Eviganová byla, stejně jako Hoffman, zaujata osudem své postavy, který byl z několika směrech podobný jejímu vlastnímu. "Andie mohla začít tak, že všechno úplně ztratí, ale ona má cíl a sen a nedovolí, aby jí ho cokoliv překazilo," říká Eviganová. "Její matka zemřela, nemá otce a nemá přílišnou důvěru v muže. Ale pomalu se učí, že někdy musíte nechat předsudky stranou, abyste dosáhli toho, co si skutečně přejete. Na konci se zamiluje do chlápka, kterého celou dobu odstrkovala. A naučí se, jak je důležité nejen věřit, ale také respektovat."

Nejvíce však Eviganovou inspiroval nezkrotný duch Andie, který ji přivede na nečekaná místa. Herečka shrnuje: "Když máte fakt těžké časy a všechno se hroutí a vy máte pocit, jako když nikam nepatříte, Andie vám ukáže, že prostě musíte zůstat silní a jít stále kupředu a nikdy nikomu nedovolit, aby vstoupil do cesty vašim snům."


Když Andie přijde do MŠU, dostane se okamžitě do konfliktu s jednou z nejtalentovanějších a nejvíce sebevědomých holek: "trojnásobná hrozba" herečka, zpěvačka a tanečnice Sophie, která je také žárlivou ex-přítelkyní Chase. Pro tuto klíčovou roli vybrali filmaři dalšího nováčka, Cassie Venturovou, R'n'B zpěvačku, která tímto snímkem herecky debutuje a která také nazpívala jednu z písní soundtracku.

Ačkoliv, stejně jako její postava, je Cassie výborná zpěvačka, ukázala se být jedinou, která neměla žádné skutečné taneční zkušenosti. Ale jak se ukázalo, pro Cassie to byla jen minimální překážka, a během intenzivního tréninku nechala vyniknout svůj přirozený talent. "Myslím, že jsem byla jedinou netrénovanou tanečnicí v týmu," přiznává, "ale věděla jsem, že když do toho dám srdce, lidé to ucítí - a tak jsem do toho šla."

Jon M. Chu byl zaujat nejen Cassienou odvahou, když brala tuto roli, ale také její silnou osobností, která zachytila Sophieinu sílu a prudkost. "Když Cassie vejde do místnosti, působí to, jako by okamžitě celý prostor obsáhla," uvádí Chu. "A já myslím, že si skutečně užila tuto zápornou roli, protože ona sama je tak sladká. Dobře rozumí tomu, že Sophie má v příběhu své vlastní zvraty. Ona není úplný ničema, hluboko uvnitř je ztracenou duší a poprvé v životě je nucena udělat něco hezkého."

Cassie se líbilo projít se Sophie jejími vnitřními změnami, od sebestřednosti k vidění většího obrazu. "Na začátku příběhu má Sophie velmi silnou vůli, je zaměřená pouze na svůj cíl, je jako stroj," uvádí. "Své emoce hluboko ukryla, ale její vztah s Andie ji přiměje znovu objevit své pocity a význam druhých lidí."

Setkání s tanečními mistry: 410

I když se Andie dostane do pro ni neobvyklého prostředí Merylandské školy umění, její srdce stále patří ulici, které kraluje taneční skupina 410 - mistři undergroundového, baltimorského streetu. Tento legendární soubor je tvořen skupinou silných, senzačních osobností, jejichž výjimečný talent a skalní vášeň pro hip-hop je řadí mezi nejkreativnější a nejúžasnější taneční týmy ve městě - a ty, kteří chtějí vyhrát soutěž "The Streets".

Výběr tanečníků pro 410, stejně jako pro MŠU, bylo pro filmaře velkou výzvou. Konkurzy probíhaly v Baltimoru i v New Yorku, zúčastnilo se jich na 500 tanečníků, ale náročným sítem filmařů a choreografů prošli jen ti nejlepší z nejlepších.

Nekompromisním vůdcem skupiny 410 je Tuck, horlivý street tanečník, který má své vlastní mínění o Andie. Pro Tucku je 410 více než taneční skupina - je to jeho street rodina, která drží pevně pospolu, a odhodlání Andie navštěvovat MŠU považuje za zradu. Tucku hraje Black Thomas, který není ve filmu nováčkem..

Stejně jako zbytek herců, cítil i Thomas silné empatie ke své postavě a své lásce k tanci navzdory své citovému zmatku ohledně Andie. "Nejvíce se mi líbilo, že tento film říká hodně o tom, jak vidíte sami sebe, jak se prezentujete," říká Thomas. "410 je zcela o postoji. Je to všechno o jednotě. Je to všechno o síle a talentu. Není to o tančících děckách, je to o lidech vyjadřujících sami sebe."

Vůdkyní holek 410 a bývalou nejlepší kamarádkou Andie, Felicií, se stala Telisha Shawová, vycházející mladá tanečnice, která si získala pozornost okolí na školním poháru Dance Theatre of Harlem, a která se dostala na tour s tak významnými umělci jako např. Christina Aguilera, Janet Jackson, Green Day, Kanye West a Beyonce.

Humorný slogan "Telisha hraje Felishu" začal brzy kolovat po produkci, ale filmaři byli potěšeni, že Shawová odvedla skutečně skvělou práci. "Felisha je docela těžká role," říká Chu, "protože na začátku filmu je Andieinou nejlepší kamarádkou, pak se od ní odvrátí, aby se k ní na konci opět vrátila. Když Telisha přišla, četla scénu, ve které říká Andie, 'není to o tom, co chceš, ale o tom, čeho dosáhneš' - a proměnila to v jednu z nejpozoruhodnějších zkoušek, jakou jsem kdy viděl. Četla to takovým způsobem, jaký jsem ani já neočekával, způsobem, kdy mi jí bylo skutečně líto. Telisha ji ztvárnila jako někoho, kdo chce věřit v Andie, ale vše v jejím životě jí ukazuje něco jiného. Ona musí přijít na to, že způsob, jakým žijete svůj život, je jen vaší volbou."

Zatímco jsou členové 410 drsnými a tvrdými street tanečníky, MŠU je plná uhlazených, celoživotních tanečníků, kterým se dostalo toho nejlepšího tréninku v klasickém tanci a kteří jsou zvyklí na tvrdou disciplínu. Ale i v MŠU jsou tací, kteří směřují ke své vlastní bitvě a touží dělat věci jinak. Je to skupina outsiderů a rebelů, kteří tvoří Chaseův tým a tajně trénují, aby mohli vyjít do temné části Baltimoru a soutěžit v "The Street".

Tým, který dá Chase dohromady, je stejně tak unikátní a oddaný, jako 410. Jedním z nejunikátnějších členů MŠU a jedním z nejlepších kamarádů Andie je Moose, který se dostane do školy jako osvětlovač, ale zapálený tanečník. Moose hraje Adam G. Sevani, který je ve svých 15 letech nejmladším členem týmu, do nějž se dostal díky doma nahrané pásce, jenž se dostala do rukou filmařů.

Pak je tu ředitel MŠU, Chaseův upjatý starší bratr Blake, kterého ztvárnil uznávaná broadwayská hvězda Will Kemp. Chu si vždy myslel, že Kemp by dokázal skvěle zachytit podstatu klasického tanečníka, který převzal MŠU a snaží se jí dodat formální, disciplinovanou strukturu v naději, že tím získá pro školu peníze a zlepší se tak její vyhlídky do budoucna.

Kemp vidí Blakea tápajícího mezi svými dlouho skrývanými instinkty tanečníka a ambicemi organizátora. Když vidí Andie trénovat, vytane mu tento konflikt na mysli. "On věří, že dokáže přesvědčit lidi, kteří investují své peníze do školy, aby zaplatili za novou budovu tím, že vezme talentovanou dívku z ulice, bude ji trénovat a zajistí jí slibnou kariéru. Ale Blake má problém - jeho reputace stávkuje a on potřebuje Andie, aby jeho respekt opět pozvedla. Když se mu to však nepodaří, je nucen přehodnotit své snažení a přemýšlet, jestli je to dobré," vysvětluje Kemp.

Pro Kempa je také zajímavý problematický a reálný vztah Blakea a jeho talentovaného, ale už méně konvenčního bratra Chase. Říká: "Chase je velmi nadaný mladý muž, ale z Blakeova pohledu to vše zahazuje, protože vše, co chce, je být na ulici, tancovat hip-hop, pro což nemá Blake sebemenší pochopení."

Od samého začátku chtěl režisér Jon M. Chu, aby měl Let's Dance 2 Street Dance nevšední vzhled a nádech - takový, který vychází z výbušné kreativity a živých emocí autentických tanečních stylů street. Chu věděl, že se celý koncept designu filmu bude muset točit kolem silné a originální choreografie, takže úzce spolupracoval s triem proslulých legend ve světě hip-hopu, kteří byli dohromady schopni utkat nádhernou, energickou tapiserii různých tanečních stylů.

Hlavním choreografem se stal Jamal Sims, který spolupracoval s Anne Fletcherovou již na Let's Dance jako choreograf Channinga Tatuma. Mezi scénami, kde lze rozpoznat Simsův kreativní dotyk, je radostné a smyslné spojení hip-hopu se salsou, který se odehrává v Missyně domě.

K Simsovi se přidala Nadine "Hi Hat" Ruffinová. Hi Hat pracovala s prvotřídní skupinou 410, sestavila choreografie jejich tanečních čísel, a dokonce použila trampolíny, aby dostala jejich pohyby do vyšších úrovní.

Posledním z trojice byl Dave Scott. Scott dělal choreografie tanečních vystoupení studentů MŠU, od funky outsiderů nejistých si svým stylem až po oslnivé a sebejisté hip-hopové hvězdy.

Scott přiznává, že mezi nimi třemi kolovala jen malá dávka soutěživosti, což podporoval především Chu, který přiměl choreografy, aby sledovali práci těch druhých až do posledního momentu, aby tak zvýšil napětí mezi 410 a MŠU. "Taneční svět je vždy velmi soutěživý; každý chce vyhrát," vysvětluje Scott. "Každý chce být lepší než ti ostatní, ale když jste dobří, pomáháte ostatním, kteří jí potřebují. Hi Hat je neuvěřitelná choreografka a její práce s týmem soupeřů byla velmi motivující. Myslím, že jsme ze sebe navzájem dostali to nejlepší."

Mezitím se Chu intenzivně věnoval práci s týmem designérů, včetně kameramana Maxe Malkina, vedoucí výpravy Deborah Herbertovou a kostýmním výtvarníkem Luca Moscaou.

"Max Malkin dodal filmu skutečnou vizuální energii," říká David Nicksay. "Dovolil, aby film působil na okrajích drsně, místy trochu nesoustředěně. Skvěle zachytil emoční sílu, kterou jsme se snažili vdechnout postavám a linii příběhu."

"Chtěl jsem být vizuálně odvážnější, než jsou obvykle taneční filmy," dodává Malkin. "Nechtěli jsme vytvořit hudební klip, kde je tanec oddělený od příběhu, ale protkat vyprávění do tance a naopak. Jon mi k tomu dal hodně prostoru a byl otevřený mnoha novým a neobvyklým myšlenkám, které, podle mého názoru, učinily film vizuálně výrazným."

Deborah Herbertová si vzala Chuovu vizi odvážné, městské, pohádkové scény v Baltomiru a rozjela se. "Zaměřili jsme se na kontrast mezi světem studentů MŠU a tanečníků z ulice," vysvětluje Herbertová. "V MŠU jsme použili paletu studených barev, zatímco na ulicích je vše super-efektivní a špinavé, ale s cákanci barev a graffiti představující kreativní tvořivost mladých."

Poslední stopu zanechal na filmu italský kostýmní výtvarník Luca Mosca, který se doslova zamiloval do tohoto projektu na první pohled, do jeho energie, příběhu a tvůrčím možnostem, které mu poskytl. Mosca úzce spolupracoval s Chu, aby dal každému tanečníkovi ze skupiny, stejně jako individuálním tanečníkům, vlastní silnou, čistou osobnost. "410 jsem vždy viděl jako pohybující se graffiti, tančící v temném, zemitém prostředích nasycených, základních barev," vysvětluje. "Studenti MŠU jsou více potlačováni jemnější paletou, ale při závěrečné scéně v dešti jsou v kaštanových barvách, hořčičné žluté a nahnědlé oranžové. Splynou v jedné nádherné harmonii."